Jak jsme jeli do Francie........(16.4.-20.4.2007)

Zobrazeno: 1357

   První zmatky začínají hned v autobuse. Na první pohled to vypadá, jako bychom se tam nikdy nemohli vejít. Páni řidiči však usedají a my ujíždíme první metry našeho vysněného zájezdu. Sluníčko nám na cestu hřálo a my doufáme, že tak to zůstane po celých 5 dní. Projíždíme přes Německo a poté rovnou do Francie, směrem k Paříži. Blíží se nám 22 hodina a někteří z nás jsou již ve světě snů. Jsou však mezi námi i tací, kterým energie a dobrá nálada neubývá. Snažíme se v autobuse nějak poskládat, ale některým z nás to dělá velký problém. Noc se zdá být dlouhá a my jen marně hledáme první paprsky vycházejícího sluníčka.

17.4.

  Po pár nočních zastávkách konečně dojíždíme na poslední parkoviště před Paříží. Snažíme se trochu dostat do formy po nepříliš vydařené noci. Někteří dojídají řízky z domova a jiní se zase snaží dohnat to, co za noc nestihli. Jako první se nám v Paříži ukazuje východní čtvrť Bercy, míjíme novou Francouzskou knihovnu ve tvaru čtyř otevřených knih nové ministerstvo financí, po pravé straně zahlédneme palác Omnisport ve tvaru pyramidy, jejíž stěny tvoří zelený trávník. Náměstí Bastily nás dostává do r. 1789, kdy začala francouzská revoluce. Velkým protikladem náměstí je supermoderní budova Opery, postavená v roce 1989. Z autobusu vystupujeme na konci ulice Rivoli. „Konečně tady,“ to byla asi naše první slova. Za chvíli se dostáváme k velkému komplexu Louvre, největšího muzea na světě. Na první pohled nás zaujme skleněná pyramida na nádvoří. Pod Vítězným obloukem vcházíme do zahrad Tuillerie. Zahradníci a zahradnice mezi námi jsou uchváceni jejich krásou. Je to opravdu nádhera! Pestré tulipány, sestříhané stromky, trávníky tvořící obrazce, bazénky a fontánky. Naprosto typická ukázka francouzských zahrad.

A už přicházíme k náměstí Concorde (84 000 m2). Uprostřed se tyčí Luxorský obelisk. Náš další cíl je Invalidovna, původně útulek pro vysloužilé vojáky, dnes muzeum vojenství. V dómu s pozlacenou kopulí si prohlížíme kryptu s náhrobkem Napoleona. Další, a téměř nejvysněnější zastávkou, je Eiffelovka.První pohledy od zdola jsou pro některé z nás ohromující. Někdo si troufne jít do 2. patra pěšky, někdo však nedá dopustit na starý dobrý výtah. Čekání ve frontě je pro všechny velice otravné. Avšak chtíč jít nahoru je mnohem větší. Většina z nás opráší starou dobrou angličtinu a už to jede. Výhled z nejvyššího bodu je pro všechny nezapomenutelný. Jestliže je jasno, pak je možno vidět až 70 km daleko. Výhled nám všem bere dech. Dále naše nožky putují směrem k Vítěznému oblouku, a tím se ocitáme v horní části Champs Elyséés. Zde je nám poskytnut rozchod a toho někteří z nás využijí k nákupu, jiní schází dolů. Procházíme kolem prezidentského paláce a v dlouhé ulici Saint Honoré míjíme výkladní skříně módních návrhářů. Avšak ceny uvedené na cedulkách nás dostávaly do mdlob. Přicházíme k chrámu Madeleine. Posledními krůčky, které nám ještě v zásobách síly zbyly, docupitáváme na náměstí Concorde, kde nasedáme do autobusu a šťastni jedeme na ubytování do hotelu Formule 1 ve  čtvrti Sarcelles. I přes obavy jsme byli s hotelem spokojeni. Hlavně, že jsme měli postel. Zalehli jsme do peřin a spinkali jako nemluvňata.

18.4.

Notre DamePo snídani v hotelu odjíždíme do Versailles, které se pyšní svým zámkem a nádhernými zahradami, které okouzlí každého. Procházíme si některé místnosti a také navštěvujeme Zrcadlovou síň. Poté vstupujeme do versailleských zahrad. Krásně ostříhané stromky, fontánky, jezírka, sochy a trávníky upravené do přenádherných obrazců jsou pýchou celé Francie.

A velikým protikladem je teď pro nás nejmodernější čtvrť La Défence, s výškovými administrativními budovami a nákupními středisky. Poslední stavba tzv. Velká archa patří k nejkrásnějším stavbách konce 20. století. Zde dostáváme rozchod a většina z nás se s nadšením hrne do nákupních středisek-suvenýrů není nikdy dost. Ať už těch, které vydrží, nebo těch, které vyplní místo v našem žaludku.

Den končíme na Montmartru, bývalé vesnici na okraji Paříže, spojené se jmény mnoha slavných umělců, kteří tu žili a tvořili (Picasso, Toulouse-Lautrec, Van Gogh, Renoir, Apollinaire a jiní). Prohlédneme si blízkou baziliku Sacré Coeur. V této části je také možnost nakupování. Většina z nás se snaží anglicky, ale z poloviny případů máme smůlu, takže přijde na řadu naše skvělá francouzština. Je to prostě legrace. Při cestě autobusem míjíme Moulin rouge.

19.4

Poslední den v Paříží strávíme opět celodenní pěší procházkou. Po zkušenosti z prvního dne to pro nás není moc dobrá zpráva. Míjíme katedrálu Saint Denis a moderní francouzský stadion Stade de France. Prohlídku začínáme na levém břehu Seiny v Latinské čtvrti studentů. Zde by se to studovalo, říkáme si. Pěkně na čerstvém vzduchu, mezi stromy. Ale vzpomínce na školu se v těchto dnech chceme vyhnout. Scházíme po hlavní tepně Latinské čtvrti bulváru Saint Michel k Seině. Cestou jsme se zastavili v Lucemburských zahradách a zhlédli Lucemburský palác.

Před námi se objevuje nejstarší pařížská univerzita Sorbonna. I přes snahu paní učitelky se nám nepodařilo nahlédnout na její nádvoří. Docela škoda. Míjíme tržní stánky s různými věcmi a dostáváme se na most, který nás dovede na ostrov Cité v samém srdci Paříže. V dáli se tyčí katedrála Notre Dame. Neunavení odvážlivci jdou nahoru a ti ostatní relaxují na sluníčkem vyhřátých lavičkách. Dále procházíme kolem komplexu Justičního paláce. Opouštíme ostrůvek Cité a podél stánků bukinistů se dostáváme ke krásné renesanční budově radnice, odtud vidíme budovu Centre Pompidou. Muzeum moderního umění vypadá jako nedodělaná či nepovedená stavba, ale celá budova je moderním výplodem architektů. Před budovou je možno vidět řadu lidových umělců, kteří baví obecenstvo celý den. Musí to být opravdu náročné, ale podle nás hlavně odvážné. Řekněte, kdo z nás by měl takovou odvahu... Nesmát se, to prostě nejde. A menší jezírko s prapodivnými fontánkami nás vskutku zaujme. Okolí je plné stánků, takže máme spoustu času na nákupy.

Pokračujeme dále ke kostelu sv. Eustacha. Spousta z nás začíná být unavena a zpráva, že nás čeká výlet lodí po Seině, nás potěší na srdci. Měli jsme to však jen tak, tak....téměř jsme to nestihli.

Byl to vskutku krásný zážitek. Nebo spíše hlavně odpočinkový, taková menší rekapitulace. Poslední návštěva, která nás čeká, je muzeum Orsay, nebo spíše prohlídka impresionistických obrazů. Většina z nás zamířila především hlavně k malířům, které jsme znali. Unaveni, ale na duši spokojeni, vyhlížíme náš pěkný český autobus.

Na závěr čekáme, až se setmí, a poté si uděláme okružní jízdu osvětleným městem. Zastavíme se u Eiffelovky, která nás vskutku zbavuje slov. Blikající světýlka jsou nezapomenutelným zážitkem, a mohli bychom říct, že tím nejkrásnějším místem pro romantiky. Vydrželi bychom se na ni dívat opravdu celé věky. Ale čas volá a my šťastni, teď už opravdu nasedáme do autobusu.

Ve 01:30 se ještě zastavujeme v Remeši, kde nás naposledy láká katedrála. I když polovina z nás ani neví, že jsme tam stavěli, jelikož spousta lidí z únavy usnula.

Vezeme si s sebou krásné suvenýry, zapáchající sýry, láhve vín, špinavé ponožky a upajdané nohy, ale to nejkrásnější je zážitek, který v nás navždy zůstane zakotven.

Louvre

Za účastníky zájezdu  Marek Milfait 2.B

O škole

Studium

Projekty

Zřizovatel:  
 
     

Nebuďte průměrní,
přidejte se mezi elitu...

chev