Dne 17. 5. 2010 naši školu navštívili pracovníci ze Střediska ekologické výchovy Ostrůvek z Velkého Meziříčí s programem „…A zase ta příroda,“ . Připravili ho v rámci projektu Semínka enviromentálního vzdělání pro Vysočinu a představili ho našim studentům 1. a 2. ročníků. Pomocí názorných výstavních panelů plných zajímavých fotografií a také díky osobitému výkladu Mgr. Vlastimila Káni zábavnou formou předali a doplnili informace o živočiších, krajině a neživé přírodě. Ke konci programu každý ze studentů vyplnil připravený kvíz a odpověděl na otázky. Tento kvíz bude vyhodnocen a někteří z nás obdrží věcnou odměnu. Již se těšíme!    Romana Kloudová, třída E1.

V pondělí 5. října se vydali žáci druhého ročníku  oboru kuchař a cukrář ze třídy C2.K na tzv. ekologickou vycházku. Bohužel, z nápadu vyrazit si do okolní přírody a vykonat něco užitečného pro zlepšení našeho prostředí, nebyli zrovna všichni nadšeni. Někteří jedinci se bránili jen sbírání odpadů, jiní však odmítali i samotnou vycházku. Takže zazněly i hlasy: "Sbírat odpadky nikdy nebudu!!, "Fuj, to je špína!", "Ven nejdu!" atp. Naštěstí to byly názory menšinové.Prvotní neblahé reakce velice brzy  vystřídal příjemný pocit z pobytu na čerstvém vzduchu. Z našeho pracoviště na Kyjovské jsme se přes Vršovice a Občiny vydali k Zádušnímu

  Jeho pravlastí je východní Asie včetně Japonska, do Evropy byl přivezen už v 18. století a chován jako okrasný pták. V České republice se občas vyskytnou jednotliví ptáci, např. u Lednice na jižní Moravě, na Jizeře u Semil, na Volyňce u Strakonic. Jedná se zřejmě o ptáky uprchlé z chovů.   Kachnička mandarinská je menší a podsaditější než kachna divoká. Má hmotnost asi 0,5 kg, délku těla do 0,5 m a rozpětí křídel 0,7 m. Hnízdí většinou v dutinách stromů, odkud musí mláďata již několik dní po vylíhnutí vyskákat sama na zem.    V těchto dnech můžete našeho mandarína vidět

Redakční realizační tým: Jana Komárková - tisková mluvčí Markéta Tumová - odborná poradkyně

Teprve dnes jsme zjistili, jaká je to dřina. Mnozí lidé se s námi nechtěli bavit a dokonce i nadávali. Naštěstí těch lidí bylo minimum. „Já je chápu, když se na mě vrhne někdo s letákem v ruce, tak také odmítám“. Přesto jsme se rozhodli vydržet do konce a vyplatilo se. Většina lidí si na nás udělala chvilku čas a dokonce se našli lidé, kteří nás ochotně vyslechli. Byli potěšeni zájmem mladých lidí o problematiku nebezpečných odpadů. Přivítali naše informace o třídění odpadů se zájmem a ujistili nás, že je určitě využijí. Zaujal je náš slogan: „Každý člověk přeci ví, že odpad