E1. v Poslanecké sněmovně aneb Život našich poslanců

Zobrazeno: 1222

Při jedné hodině občanské nauky se naše třídní zmínila, že pro nás zařídila exkurzi v dolní komoře Parlamentu České republiky – v Poslanecké sněmovně. Toto sdělení v nás vzbudilo velkou zvědavost a cesty jsme se nemohli dočkat.

Den „D“ nadešel 16. 5. 2008. Ačkoli jsme se na zajímavé zážitky z naší metropole těšili, náladu nám o pár stupínků dolů posunul fakt, že z vlakového nádraží v Havlíčkově Brodě budeme odjíždět už v 5:58! Ale co, den, který strávíme mimo školní lavice, je výjimečný, tak to vstávání pro jednou přežijeme…

Cesta ve vlaku ubíhala příjemně; někteří pospávali, jiní vykládali, dokonce i pokusy o studium se objevily! Sice se to nakonec neobešlo bez menších pubertálních výkyvů, nicméně všichni cestu přežili :-)

Po příjezdu do Prahy a kličkování mezi ostatními cestujícími jsme se stylově, jak se na Prahu sluší, metrem přesunuli na cílovou zastávku, stanici Malostranská. Kupodivu opět v plném počtu.

Po několika minutách procházky jsme se dostali před budovu Poslanecké sněmovny. Předtím jsme ale prošli krásně upravenou Valdštejnskou zahradou, která mnohým z nás učarovala, a kolem sídla Senátu, Valdštejnského paláce.

Ve sněmovně nás uvítal příjemný pan průvodce. Nejprve nám promítl krátký, ale zajímavý film o Poslanecké sněmovně, schvalování zákonů, o volbách a volebním systému. Poté nás čekala bezpečnostní kontrola, která se samozřejmě neobešla bez zbytečného pípání, protože spousta z nás měla kapsy „nacpané“ drobnými korunami a mnozí měli pásek s kovovou sponou, jenž se s kontrolní bránou moc nekamarádil… :-)

Konečně nás čekal vstup do samotné sněmovny. Po vyšplhání několika desítek schodů byli někteří z nás zralí na umření a ne na prohlídku, nicméně i tato sportovní vložka se obešla bez ztrát na životech…

Nejprve jsme se vydali do kuloárů, tedy chodeb, které důvěrně známe z TV zpravodajství, kde politici diskutují s novináři a do kamer nám, televizním divákům, sdělují své názory. I my jsme čekali nějaké ty televizní kamery, ale naše chvilka slávy nám byla odepřena… Dostali jsme zato možnost nahlédnout na seminář o exekucích. V předsálí jsme potom viděli, jak vypadá takové malé občerstvení a poslanecký bufet, ale především jsme obdivovali první ze dvou vzácných goblénů. Poté jsme se podívali na galerii nad jednací síní Poslanecké sněmovny. Shora jsme shlíželi na místa, kde vznikají nové zákony, kde se vyjadřuje důvěra nebo nedůvěra vládě. Pan průvodce nám pečlivě vysvětloval, jak to v jednací síni chodí a my jsme si zase všimli, že někteří poslanci si dlouhé sezení v  lavicích snaží zpohodlnit různými „podsedáky“. Jak jsme však pocítili „na vlastní pozadí“, sedátka to opravdu pohodlná nejsou… Závěr? Ještě si budeme muset rozmyslet původní lehkovážné tvrzení, že třeba v budoucnu se do poslaneckých lavic posadíme.

Cesta za dalšími zajímavostmi už nebyla nikterak dlouhá. Protože si někteří z nás postěžovali panu průvodci na brzké vstávání, vzal nás za odměnu ještě do zasedacího sálu, kde se jinak neprovádí. Zblízka jsme se podívali na hlasovací zařízení a na další z nádherných goblénů. Dále jsme měli možnost prohlédnout si vzácné písemné historické dokumenty a třeba také bustu prezidenta Masaryka. Naše návštěva ve sněmovně byla u konce, ale náš program teprve v polovině.

Abychom se pokochali krásami historické Prahy, vyrazili jsme na Královskou cestu. Již předem jsme dostali za úkol připravit si ve skupinkách pár podstatných informací o vybraných pamětihodnostech. Na Malostranském náměstí jsme si poslechli něco o jeho historii, o chrámu sv. Mikuláše, na další zastávce pak třeba zajímavosti o Karlově mostě a Křižovnickém náměstí. Před vstupem na Karlův most se v naší spolužačce probudila touha páchat dobré skutky a svůj řízek, kterým ji na cestu láskyplně vybavila maminka, věnovala bezdomovci. Její dobrosrdečnost si dotyčný bude jistě dlouho pamatovat, a my nejspíš také.

Podél Vltavy a kolem Národního divadla jsme se svižně přesunuli na Václavské náměstí. Tam jsme dostali rozchod a rozprchli jsme se do blízkých obchodů s přáním něco si koupit. Bohužel, vzhledem k nepoměru cen ke stavu našich peněženek zůstalo pouze u přání.

U sochy sv. Václava jsme si na závěr neodpustili několik bláznivých fotek a videí. Nikomu z nás se nechtělo uvěřit, že dlouho očekávaný výlet za hranice všedních dnů je u konce. Zbývalo jen se přesunout zpět na nádraží a počkat na vláček, který nás všechny dovezl domů.

Exkurze v Poslanecké sněmovně se nám moc líbila a doufáme, že ta další, do jaderné elektrárny Temelín, bude stejně vydařená. A děkujeme paní učitelce Zrnové, že nám umožnila spatřit zákulisí naší politické scény.

Za třídu E1.:

Text – Míša Marková      Foto – Verča Čápová

O škole

Studium

Projekty

Zřizovatel:  
 
     

Nebuďte průměrní,
přidejte se mezi elitu...

chev