Adaptační kurz 2007

Zobrazeno: 1589

A takto na své první seznamování se spolužačkami vzpomíná studentka třídy A1. B Veronika Vodáková.

Adaptační kurz třídy 1. B se uskutečnil 28. srpna 2007. Ale nebylo to naše první setkání. Některé z nás se potkaly už na Dni otevřených dveří. Následovaly červnové třídní schůzky a právě tady jsme se ze seznamů tříd poprvé dozvěděly jména spolužaček.

Asi každou z nás vyděsila představa 30 holek a žádného kluka. Vždyť každá správná třída by nad sebou měla mít ochrannou mužskou ruku.

Konečně nastal ten den. Den, kdy na sebe nebudeme pouze koukat, ale budeme se muset navzájem poznat – myslím, že nebyla ani jedna, která by z toho neměla strach. A když jsme se před devátou hodinou sešly před školou, naše obavy se pomalu naplňovaly. Vzpomínám, jak jsme stály v kruhu, koukaly na sebe, a čím více se ten kruh zvětšoval, tím větší ticho bylo.

Po chvíli si nás vyzvedla naše nová třídní – Mgr. Iva Sobotková – přivítala nás, ukázala nám třídu a adaptační kurz mohl začít. Protože samy jsme neměly dost odvahy se seznámit, pomohla nám v tom odborná pomoc – paní psycholožka …

Po stanovení pravidel chování pronesla větu : ,, Ted se všichni postupně představíme !“ Myslím si, že tohle se nelíbilo ani jedné z nás, ale asi díky zkušenostem nás v tom paní psycholožka nenechala. Každá jsme měla říct svoje jméno, místo, odkud pocházíme, a nejlepší zážitek z prázdnin. Obavy byly rázem pryč. Ještě nám nechala kolovat malou keramickou sovičku, kterou dostala do ruky ta dívka, která byla na řadě. Sovička zároveň sloužila i jako malá pomůcka proti nervozitě.

 ,, Místa si vymění ten, kdo… ‘‘ - právě to byl název hry, při které jsme měly poznat, co máme společného. Zjistily jsme spoustu zajímavých informací, jako například kdo bude bydlet na internátě, jak a odkud bude kdo dojíždět, zjistily jsme také, kdo s kým má společné hobby, kdo je jedináček, kolik má kdo sourozenců, kdo se těší, kdo se bojí atd…

 Po krátké pauzičce jsme si dělaly reklamu samy na sebe. Byla v podobě malého papírového trička, na které jsme kreslily, co nás baví, v čem jsme dobré a čeho bychom chtěly dosáhnout.

Následovala tzv. ,, řada očí ‘‘ Při této hře jsme se musely beze slov postavit do řady podle barvy očí. Na začátku byly oči světlounce modré, jako křišťálová voda v potoce, následovala smaragdově zelená, na konci se ocitly oči čokoládově hnědé. Také velmi zajímavá hra, která nám hodně dala. A protože venku bylo krásné letní počasí, vydaly jsme se na procházku do parku. Ani tam nechyběly sbližovací aktivity.

 Nejprve nás pomocí barevných lístečků na čele rozdělily do čtyř skupin a v nich jsme měly předvádět nějaké stroje. Autobus s otevíracími dveřmi, mixér s vrtulí, myčka s nádobím, ale i lod s plachtou byly naprosto dokonalé.

A čemu jsme se věnovaly poslední hodinu ?

Zahrály jsme si na novinářky, ve dvojicích jsme tvořily interview a následně ho jako reportérky prezentovaly ostatním.

Celý adaptační kurz jsme zakončily hrou ,, Na židličku bych si pozvala ‘‘ Každá z nás si k sobě pozvala dívku, která ji například mile překvapila, která jí byla nejvíc sympatická nebo prostě tu, která si našla nejbližší cestu k jejímu srdíčku.

Po skončení této akce bylo rázem všechno jinak…Obavy ty tam a místo nich přišlo nadšení…

Během kurzu jsme také zjistily, že jsme pořádný holky a pokud potáhneme za jeden provaz, bez kluků se obejdeme!!!

Veronika Vodáková


 

 

O škole

Studium

Projekty

Zřizovatel:  
 
     

Nebuďte průměrní,
přidejte se mezi elitu...

chev